Vaříte večeři. V hrnci. Nad pokličkou stoupá pára. Jste uchváceni párou. Zapomenuli jste, co je v hrnci. Ta pára strhává veškerou pozornost. Vytrácí se. Neuchopitelná. Průběžná.
Nějak takhle se mi Handkeho kniha četla. Nějak takhle jsem vnímal myšlení Blocha, hlavního hrdiny, brankáře při penaltě. Vražda jako vdech. Nic nepřirozeného. Sebezkoumání vztahů mezi myšlenkou, pojmem a světem. Pozoroval jsem Blocha - amorálního, nezpytujícího, ztraceného, neměnného na pozadí velmi podobné skutečnosti, společnosti.