Trvalo mi až překvapivě dlouho, než jsem se odhodlala k přečtení první knihy od dua Lincoln Child a Douglas Preston. Od té doby však, vždycky, když mám pocit, že potřebuju rapidně změnit žánr, odreagovat se, utéct čtecí krizi, nebo si jen spravit chuť po knize, která mi tak úplně nesedla, neváhám. Protože jejich knihy, jsou pro mě, sázkou na jistotu. Doteď vlastně sama nechápu, jak je možné, že dokáží z naprosto neuvěřitelných reálií, vytvořit příběh, který se ne jen zdá reálný, ale vlastně naprosto přirozený. Natož pak, jak se stane, že vás kniha o šutru, donutí tajit dech, a hltat stránku za stránkou. Nemluvě o tom, že v jejich podání ani obyčejný šutr, vlastně není, jen tak obyčejný šutr. Jednoduše, můžu jen konstatovat, že kdo umí, ten umí.